Slovesnost

Jednou tak zase jdu o Velikonocích s pomlázkou na holky. Začínám u Viky. Moje koleda je dost originální. Zpívám: „Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný. Nedáte li malovaný, dejte aspoň uzený, ať už to mám snědený.“ Dají mi vajíčko, ale uzený NE. A k tomu ještě čokoládu. Jdu dál. Koukám do košíku, je v něm ještě místo a tak se vypravím na další holky. Dostanu mašli, vajíčko a čokoládu, ale ne uzený. Ach jo.

U poslední holky kouknu do košíku a zjistím, že je už úplně plný. Tak se vydám domů. Jdu kolem sousedů. Už jsem u našeho domu. Cítím nějakou vůni. Čichám, čichám: Uzený! Vejdu domů a vidím, jak mamka nese uzený s okurkou a chlebem. Říká: „To je pro tebe Vendo, to máš za krásnou koledu.“ Sedl jsem si ke stolu a cpal jsem se uzeným, okurkou a chlebem jako blázen. Mamka prostě ví, že uzeným mě vždy potěší.