Slovesnost

Jednou k narozeninám jsem dostala vstupenku do strašidelného domu. Nejprve jsem vstupenku chtěla vrátit, ale řekla jsem si, že ve strašidelném domě to nemusí být až zas tak  špatné. A tak jsme druhý den nasedli do auta a odjeli jsme. Když jsme přijeli, mamka mi řekla: „Jít s tebou nemůžu, protože jsi vstupenku  dostala jenom ty.“

Když jsem vstoupila do strašidelného domu, uviděla jsem rakve a vevnitř byly mumie. Nejprve jsem si to tam prohlédla. Pak mumie začaly vylézat z rakví. A já jsem začala utíkat. Jen taktak jsem jim utekla, jenomže se ke mně dostali zombíci. Začala jsem zase utíkat. Ovšem byl v tom háček. Zombíci byli kolem mě všude. Odstrčila jsem je a běžela jsem ke značce, na které bylo napsáno: Skoč nebo tě zabijou! Rychle jsem skočila. Dole mě začal škrtit velký had. Měla jsem štěstí, protože jsem mu vyklouzla. Běžela jsem dál. Ještě jsem musela přeprat tygra, nebo bych zemřela. Naštěstí si zrovna dával odpoledního šlofíka.

Když jsem se konečně dostala z toho strašidelného domu, už na mě čekali moji rodiče a sestra Lucie. Společně jsme si došli na oběd a když jsme dojeli domů, čekal na mě ještě jeden, poslední dárek. Musela jsem si ho sama najít. Jakmile jsem ho našla, byla jsem překvapená, protože jsem dostala od mamky, taťky a sestry vstupenku na pořad Tvoje tvář má známý hlas. Tak tu jsem si přála od dětství!