Slovesnost

V Pardubickém kraji leží vesnice, která kdysi neměla jméno. Jednou se někdo rozmýšlel, jestli nepůjde za starostou se zeptat, jestli má nápad na její pojmenování. Starosta řekl že ne, a šel domů. Když přišel domů, byl zrovna oběd. Tak se najedl a pak šel chytat ryby na večeři a snídani. A kdyby náhodou nějaké zbyly, tak i na oběd.

Ryb chytil devatenáct a šel domů. Navečeřel se a šel spát. Druhý den strašně moc mrzlo. Muž z vesnice se vydal znovu k rybníku na ryby, ale protože mu byla velká zima, chtěl si nasadit rukavice na ruce. Když prohlédl kapsy, zjistil, že jsou prázdné. Rozzlobil se a šel domů, aby je našel. Doma je nemohl najít. Problesklo mu hlavou, že je minulý den položil na břehu rybníka, když vytahoval ulovenou rybu. Vypravil se zpět k rybníku, ale nemohl je najít. Napadlo ho, že mu musely spadnout do rybníka. Pořádně se rozhlédl a zjistil, že je to pravda, protože je viděl pod ledem. Tak na něj stoupl a led ho udržel. Přišel k rukavicím, kopl do ledu. Vtom se led probořil. Muž spadl do vody, po několika minutách se dostal ven i s rukavicemi. Onemocněl z toho, ale přesto se šel zeptat starosty, jestli se vesnice může jmenovat Rukavice. Jenomže měl chrapot, tak řekl Lukavice. Starosta souhlasil. A od té doby lidé žijící v naší obci mají jméno – Lukaváci.