Slovesnost

Sedím v raketě a mám namířeno k neznámé planetě. Ta byla zcela nedávno objevena. Já o ní chci napsat vědecké pojednání. Už se velmi těším, ale máme jeden problém. Za chvíli nám dojde palivo a kolem nás vidíme jenom samé známé planety.
„Šéfko!“
„Co se děje?“
„Vidím planetku Pluto a dál Jupiter a Saturn.“
„Tak se soustřeďte, chlapi. Soustřeďte se, fajn?“
Po pár hodinách…
„Šéfko, koukněte na tu planetu, je nádherná.“
Konečně! Tak tohle je ta nová, nezaznamenaná planeta!
„Přistaňte!“
„Ano, madam.“
„Oblékněte se do skafandrů a jdeme se na mrknout na povrch. Ale ty zůstaň u rakety.“ Nádherná, můžeme ji hned teď pojmenovat. Mohla by se jmenovat Laurien a nebo Lucie po zpěvačce. Ne, bude se jmenovat Kamenička. Je celá kamenitá a taky hornatá. Barvu má taky jako kámen. Proč ne?
„Šéfko, máme problém, došlo palivo a máme ho v zásobě málo! Co budeme dělat?“
„Musíme ho doplnit na nejbližší planetě. A poletíme domů.“ Po odletu si šéfka začala psát o jejich novém dobrodružství. Řekla si, že se na Kameničku musí podívat co nejdřív znovu.