Slovesnost

Za dávných dob jeden mladý chasník šel do světa za zkušenostmi. Ten chasník se jmenoval Chrastimil. Bylo to zvláštní jméno, které v jeho daleké zemi vyjadřovalo lásku k chrastění listí. Přišel do malebného městečka, kde zrovna měli smutek, protože ďábel odnesl jejich jedinou princeznu Petrušku. Když přišel na nádvoří, všiml si spáleného kruhu. A tak se ptá komořího, který právě šel okolo: „Pane komoří, proč tu je ten spálený kruh?“ A komoří povídá: „To když ďábel bral naši princeznu Petrušku, tak dupl kopytem a udělal se tu ohnivý kruh a on se i s princeznou propadl do země.“

Chrastimil pochopil, že když chce princeznu zachránit, musí za ní pod zem. Jenže nevěděl, v kterých místech by měl začít kopat. Procházel se v okolí zámku a najednou slyší chrastění listí. Něco mu říkalo, že tam v tom místě má začít kopat. Vzal krumpáč a lopatu a dal se do práce. Kopal dlouho, až našel železný plát, který mu nešel vykopat. Šel se tedy poradit s rádcem. Ten mu řekl: „Co nejde velkou silou, to jde malou.“ Chrastimil se zamyslel a na kopání si vzal lžíci. Jen co se lžící dotkl plátu, ten odskočil a Chrastimil se propadl rovnou do pekla, kde se právě chystala svatba ďábla s princeznou.

Ďábel a ostatní čerti se lekli a utekli, protože si mysleli, že když ho napadlo dostat se do pekla lžící, tak bude vědět, jak se zbavit i ďábla a čertů. Čerti vzali do zaječích do vedlejší vesnice Zaječice. Chrastimil zachránil princeznu a na jeho počest se městečko nedaleko Chrudimě jmenuje Chrast.