Categories: Vyprávěnky

Moje lumpárna

Kdysi dávno, to mně bylo ještě moc málo let, přišla mamka s čajem a jídlem k nám do pokojíku a řekla: „Domčo, Nikčo,  pojďte jíst!“ Jedli jsme už nějakou chvíli a najednou vidím něco na stromě. Jsem zvědavá, takže jsem tam musela jít.

Ale bylo to moc vysoko. Vyskočím jednou, dvakrát. Jdu si pro židli, zakřičím: „Huráá!“ Ale jak jsem zařvala, nedržela jsem se. Buch, spadla jsem na zem a bouchla jsem se o kámen. Rozbila jsem židli. Mamka byla v šoku. Vytáhne mě a říká: „Dávej pozor.“ Ale potom vidí tu rozbitou židli a já rychle utíkám pryč.

Dominika Čičmancová

JMENUJI JSE DOMINIKA JEMI DESET LET CHODÍM DO ČTVRTÉ TŘÍDI A MOJE OBLÍBENÁ BARVA JE FIALOVÁ MŮJ KONÍČEK JE MALOVÁNÍ NEJ ZVÍŘE JE SURIKATA A DALŠÍ PODOBNÉ ZVÍŘATA ATD.

View Comments

Share
Published by
Dominika Čičmancová

Recent Posts

Opičí příběh

V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali…

5 roky ago

Zvířecí básnička

V lese pobíhá veverka, jmenuje se Čiperka. Běží tudy králíček, nese si spoustu mrkviček. Jezevec…

5 roky ago

Masožravky

Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil…

5 roky ago

Fata morgana

Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi…

5 roky ago

Cesta Labe

Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám…

5 roky ago

Žravěk

Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu…

5 roky ago