Slovesnost

Psal se rok 1748 a na hradě Strádov se chystala velká slavnost. Tehdy tam žila pětičlenná rodina. Kněžna Gertruda a kníže Ivan, kteří měli tři dcery. Nejstarší Cecílie, mladší Eliška a nejmladší Františka. Slavnost se měla konat, protože měl přijet princ Jindřich.

Před slavností Cecílie byla ve svém pokoji a četla si. Vtom přiběhly do pokoje Eliška s Františkou a řekly: „Cecilko pojď s námi k rybníku.“
Cecílie odpověděla: „A nebude to moc nebezpečné? Víte, že nám tam rodiče zakazovali chodit.“
„Neboj se Cecilko, pojedeme kočárem, někdo tam s námi bude. Kdyby se nám něco stalo, určitě přivolá pomoc,“ řekly Eliška a Františka. A nakonec Cecílii přemluvily.

Když dorazily k rybníku, Cecílie řekla: „Eliško, Františko pojďte se podívat, jak se hladina rybníka odráží.“ Když se dívky dívaly na hladinu, kočí k nim šel a strčil do nich. Nikdo naštěstí do rybníka nespadl. Dívky se daly na útěk a kočí běžel za nimi. Když dívky doběhly zpět na hrad, varovaly rodiče a všechny, kteří byli na hradě. Všichni se dali na útěk, ale zlý kočí už tam byl. Naštěstí všichni stačili utéct.

Kočí se zasmál, našel dva křemeny, rozdělal oheň a zapálil celý hrad. Když se to všichni dozvěděli, radši se kočímu vyhýbali. Když to kočí zjistil, řekl si, že být sám nemá žádnou cenu, a tak šel k rybníku, skočil do něho a sám se utopil.