Slovesnost

Bylo léto a na zahradě u rodiny Kacafírkových se narodila tři koťata. Černý Uhlík, mouratá Tlapka a také mouratý Mourek. Maminka Luciferka se o ně pečlivě starala a když koťata trochu dorostla, začala je učit různé povinné věci. Uhlík a Tlapka si den co den spolu hráli, ale Mourek byl líný. Den co den spával za dílnou v seně a jen vstal, aby se napil z misky mléka. Uhlík a Tlapka si každý večer vyprávěli a potom se ptali: „Mňau a co si dělal celý den ty Mourku?“ Mourek odpověděl: „Mňau já jsem musel spát a když jsem se vyspal, tak jsem musel jíst a tak pořád dokola.“

Pro smích je Mourek Uhlíkovi a Tlapce. Mrzí ho to. Už mu ani jíst nechutná a tak se jednou vypravil na průzkum po Svídnici. Ve Svídnici se sice narodil, ale protože byl líný, nic tam neznal. Nejdříve tak trochu nahlédl do lesa, který vede ze Svídnice až do Práčova, ale protože ho to nebavilo, rozhodl se, že radši půjde na opačnou stranu. Sešel kopec a před sebou uviděl tři cesty. Pomyslel si, že asi půjde nejdřív tou cestou vpravo. A co si pomyslel, to také udělal. Když došel, uviděl před sebou starou školu a vedle ní pomník padlým vojákům. Mourek si to chvíli prohlížel a pak šel směrem k přehradě. Tam ho, ale nic nezaujalo a tak šel zpět přes most na levou stranu. Došel k poště, u které stála zvonička a pod ní lavice a stůl pro turisty. Také odtamtud vedly tři cesty. Mourek si řekl, že už nepůjde doprava, ale půjde cestou uprostřed.

Došel k velkému domu, který vypadal jako bývalý mlýn, ale už se tam dělá keramika. Mourek si chvíli prohlížel nádoby vyrobené z hrnčířské hlíny, ale pak si řekl, že už půjde. Tentokrát se rozhodl, že půjde doleva. Došel k rybníku, u kterého si řekl, že už to stačilo a že půjde domů. Najednou přes vedlejší cestu projelo auto. Mourek se lekl a utíkal pryč, co mu tlapky stačily. Zastavil se až na velkém hřišti s malým hřišťátkem pro děti a najednou nevěděl, kde je. Protože byl ještě malý a nevěděl, kudy se má vydat, začal zoufale mňoukat. Najednou se ozvalo jiné, ale povědomé mňoukání. Byla to mamka Luciferka. Už se po Mourkovi sháněla dvě hodiny a zamňoukala na něj: „Mňau Mourku podívej se za sebe, vždyť tvůj dům je za tebou.“ Mourek se rozběhl do kopce a za malou chvíli byl doma. Doma všechno vyprávěl a už nikdy nebyl líný.