Slovesnost

Vypadá trochu jako vodník. Ovšem místo chodidel má kopyta jako čert. Jeho tělo je pokryté šupinami, které mu opadávají a zase narůstají. Na rukou má plovací blány, protože je používá k plavání. Na krku mu sedí ošklivá ropucha, která mu dělá společnost. Jeho hlava je zahalená do brčálu. Přes brčál mu pronikají zelené oči. Lidé, kteří ho spatřili, mu začali říkat Vodožbluňk. Je to nekonfliktní tvor. Přes noc žije v tůni. Ve dne ho můžeme vidět, jak se opaluje na slunci.

Jednoho dne sem šla se sestrou na procházku. „Kdo to je tamhle ve vodě?“ ptám se setry.
„To je nějaký divný tvor! A běží k nám!“ Rychle jsme se dali do běhu. Za sebou slyšíme dupání. Vpadli jsme do kuchyně a málem v breku vše vyprávíme mamce: „Asi to byl vodník!“ Druhý den jsme se s mamkou vypravili tomu  jezeru. Mamka zatím nic neviděla, ale já na ni volám: „Tamhle vynořuje.“ Dali jsme se do běhu obě. Byli jsme rádi, že jsme utekli. Ale co teď?