Slovesnost

Byla středa a já jsem se nudil doma na křesle. Pořád jsem přemýšlel, jaké by to bylo žít ve středověku, nebo alespoň na chvíli se do středověku podívat. Přemýšlel jsem nad tím celou noc, že jsem ani nespal. Tak jsem si druhý den řekl, že zkusím postavit sroj času. Nastavil jsem, že se přesunu na Karlův most do čtrnáctého století. Zmáčkl jsem tlačítko pro přesun  a čekal jsem.

Bum. Najednou se probudím na Karlově mostě uprostřed davů lidí. Nějaký člověk mi nabídne ruku, aby mi pomohl vstát ze země. Při první příležitosti se ho zeptám: „Kde je tu dobré pohoštění?“
„Támhle rovně a pak vlevo.“
„Děkuju a hezký den,“ řekl jsem.

Když jsem došel k hospodě, uviděl jsem název: Jídlo a pití pro každého. Tento nápis mě zaujal, a proto jsem vstoupil dál. Hned jsem slyšel, jak se lidé dohadují o vesmíru, galaxiích a o planetách. Když mě zahlédli, ztichli a koukali na mé oblečení, ale dělal jsem, jako kdyby tam nebyli. Sedl jsem si hned u prvního stolu, který mi padl do oka. Sundal jsem si svetr a sedl si ke stolu. Za chvíli ke mně přišel hostinský. Objednal jsem si bramborovou polévku a ovesnou kaši.

V tu chvíli se zase všichni začali dohadovat.“Já si myslím, že Země je placatá“ Pak támhle: „Já s tím souhlasím. Země je placka.“ Chvíli trvalo, než jsem se jim odvážil říct pravdu, ale potom jsem řekl: „Já si ale myslím, že Země je kulatá a otáčí se.“ V tu chvíli se všichni začali smát a říkají: „Víš, že kdo je proti názoru krále, bude popraven, protože král říká, že Země je placatá.“ Zavolali na mě stráže, ale v tu chvíli jsem se přemístil do současnosti a byl jsem rád, že stroj času mi zachránil život.