Slovesnost

Budu vám povídat dva roky starej sen. Jednou si tak jedu na kole po Venuši, bez helmy. V tu chvíli se přede mnou objevil neznámý tvor. Díval jsem se na zem. Tak se dívám na jeho nohy, které zářily už zdaleka. Ten tvor neměl ostříhané nehty a neměl kolena a vlnily se mu nohy. Všiml jsem si, že to mělo oblíknuté kraťasy. Tělo bylo pokryté tričkem.

Také jsem si všiml chobotu, který měl na břichu. Uši měl na úrovni ramen a k tomu čtyři ruce. Rohy mu koukaly dlouhé jako u přímorožce. Oči mu visely na divných tykadlech. Měl je tmavě červené.

Vypadal hrůzostrašně a  šla od něj divná záře. V tu chvíli na mě vykřikl: „Pižli mižli krutý žižli!“ Pochopil jsem, že mu asi překážím, protože pořád na mě řval. Zkusil jsem na něj mluvit tou jeho řečí, ale asi mi to moc nešlo, protože se naštval ještě víc.

Když jsem chtěl odjet, chytil mě za zadní kolo a nechtěl mě pustit. Tak jsem slezl z kola. Zkusil jsem mluvit anglicky. Řekl jsem, ať si sedne a on si sedl. Velmi mě to překvapilo, že mě poslechl. Mluvil jsem s ním asi dvě hodiny, nakonec jsem se rozloučil a odjel do svého příbytku na Venuši. O Marťanovi jsem napsal knížku, která mě proslavila v celém světě.