Categories: Povídky

Je sto let za opicemi

Skončily prázdniny, nastala nová éra populárních věcí „spinerů“ a já šla do nové školy. Když jsem přišla, měla jsem samozřejmě také ty populární věci, tak jsem seděla v lavici s jednou zajímavou holkou.

Ta neměla pěkné oblečení, neměla ani spiner, byla, dalo by se říct „sto let za opicemi“, proto jí nikdo neměl rád. Všichni se jí jenom smáli a říkali jí pračlověk a celkově na ni byli všichni oškliví. Kluci jí neustále kradli aktovku a holky ji pořád pomlouvaly.

Bylo mi jí opravdu líto. Nakonec se odstěhovala. Je zvláštní a smutné, jak se k sobě lidé chovají jenom proto, že nemají pěkné oblečení nebo tak nějak.

Tereza Hospodková

View Comments

Share
Published by
Tereza Hospodková

Recent Posts

Opičí příběh

V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali…

5 roky ago

Zvířecí básnička

V lese pobíhá veverka, jmenuje se Čiperka. Běží tudy králíček, nese si spoustu mrkviček. Jezevec…

5 roky ago

Masožravky

Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil…

5 roky ago

Fata morgana

Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi…

5 roky ago

Cesta Labe

Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám…

5 roky ago

Žravěk

Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu…

5 roky ago