Slovesnost

Pracuji na vesmírné stanici zvané Juliver. Zrovna jsem měl volno a docela se nudil. Což kdybych se vydal trochu prozkoumat okolní galaxie. Mám sice možnost využít pracovní raketu, ale to by nebyla žádná zábava. Oblékl jsem si skafandr a na záda nasadil raketové trysky. Nejsou ještě moc dokonalé, ale já to zvládnu.

Odstartoval jsem z kosmodromu číslo 329 a brázdil okolní vesmír. Pak se to stalo! Raketové trysky odmítly poslušnost. Házely se mnou ze strany na stranu, točily se mnou jako na kolotoči. Najednou motory utichly a já padal a padal. Zdálo se mi, že padám celou věčnost. Naštěstí jsem dopadl do měkoučkého mechu na dosud neznámé planetě. Byla to obrovská zelená koule, a uprostřed se tyčila sopka.

Z kráteru sopky se ke mě začaly přibližovat neznámé vesmírné bytosti. Byli asi tak velcí jako já a měli průhledné tělo, jako z rosolu. Při chůzi se klepali a třásli. Dělali výhružná gesta a vycházel z nich neuvěřitelný smradlavý puch. Měl jsem dojem, že o setkání s nimi nemám zájem. Zkusil jsem nahodit své raketové trysky. Povedlo se! Docela se mi ulevilo, že odlétám do své domovské stanice. Budu svoje zážitky vypravovat kolegům a určitě se tam vypravíme znovu.