Categories: Pohádky

Stát si za svým nemusí dobře dopadnout

Jednou, když jsme seděli u večeře s panem tatíčkem králem, jsem se já, princezna Rozmarýnka, šla svěřit se svými úmysly své nejlepší služebnici Kate. Řekla jsem, že chci celé zemi říct, že Země je kulatá a otáčí se kolem své osy. Věděla jsem to, protože jsem byla velice nadaná a bavilo mě zkoumat zvláštní věci.

Jenomže se to trochu zvrtlo a já jsem jen viděla, jak Kate padá, tedy omdlívá a padá na zem. Byla to hrůza, měla jsem strach a výčitky, že jsem řekla něco, co jsem neměla. Po chvíli přišel pan tatíček král a viděl to. Ptal se mě: „Co se stalo, Rozmarýnko?“ Tatínku, řekla jsem, že je Země kulatá a točí se kolem své osy. Rozmarýnku však uslyšel rádce a tak hned řekl králi, že dal své královské slovo, že kdo toto řekne, tak se musí upálit. Tak smutný král se musel koukat, jak jsem smutná.

Druhý den jsem si ještě mohla užívat ve své věži pod přísnou stráží se svými hračkami. Když jsem na svůj konec zapomněla, tak to byla docela švanda. Jenomže to pomyšlení. Druhý den už se na to nedalo zapomenout, odpoledně už jsem stála na hranici. Najednou jsem uslyšela sirky a najednou mi bylo nějaké teplo a viděla jsem oheň, tedy plameny stoupající výš a výš.

Tu najednou začalo hrozně pršet a já si myslela, že to je asi Bůh, kdo mě zachránil. Oheň přestal a já jsem byla ráda. Nakonec se vše vyjasnilo. Pak král, tedy pan tatíček král, mně, jeho  jediné dceři, řekl, že když si to tak Bůh zvolil, tak budu naživu a budu žít dál.

Vtom jsem se ocitla v posteli a říkám si: „Bylo to doopravdy nebo ne?“ Nakonec se vše vyjasnilo. Když jsem si umyla oči, tak jsem uviděla růžovou zeď svého pokojíčku. Se zklamáním jsem si musela přiznat, že nejsem princeznou Rozmarýnkou, ale jen Markétkou. Jediné, co jsem byla ráda, že jsem zase u své maminky doma. Zklamání také přišlo, když jsem se ve škole dozvěděla, že se přeměnily hodiny a já mám hned první hodinu angličtinu a zrovna test. Dalších pár dní jsem přemýšlela, jaké by to bylo v jiné zemi. Určitě úžasné. Než jsem to zažila dál, bylo by to určitě výjimečné dobrodružství, setkat se s Hitlerem nebo se jím stát. Byla bych ale na všechny hodná a vlídnější než on. Nakonec mělo vyprávění skončit a já se loučím.

Markéta Těšíková

View Comments

Share
Published by
Markéta Těšíková

Recent Posts

Opičí příběh

V jednom pralese žila opička se svou rodinou. Skákali z větve na větev a užívali…

5 roky ago

Zvířecí básnička

V lese pobíhá veverka, jmenuje se Čiperka. Běží tudy králíček, nese si spoustu mrkviček. Jezevec…

5 roky ago

Masožravky

Byl jednou jeden malý kluk jménem Petr. Ten hrozně rád experimentoval . Ve škole patřil…

5 roky ago

Fata morgana

Stojím venku a přes pusu mám uvázanou roušku. Možná je to tím, že se mi…

5 roky ago

Cesta Labe

Já jsem Labe, pojmenoval mě keltský národ. Pramením v Krkonoších na překrásné Labské louce. Protékám…

5 roky ago

Žravěk

Při dnešní procházce jsme narazili na obrovské stopy v blátě. Hned nás napadla otázka, komu…

5 roky ago