Slovesnost

Jednou jsem letěl raketou na měsíc, ale přestala fungovat. Začala se řídit sama zamířila na  Jupiter. Problém nebyl v tom, že nám dojde palivo nebo zásoby, ale kam doletíme. Náhle uhnula. Bum. Rána, jeden pasažér je mrtvý. Další je mrtvý a další, až jsem zbyl sám. Náraz.

Přistál jsem. Raketa se zvedla a letíme znovu. Jdu za řidičem. Má utrhnutou hlavu a ruku, je od krve. „Co?“ divím  se.  Tělo jsem hodil k ostatním. Jdu řídit, náhle ze stropu vyletí nůž a ze zdi druhý. Náhle jsem viděl pohyb za horou. Vtom vyšli černí pasažéři, o kterých jsem věděl. Jeden zmizel, druhý, třetí a ten byl poslední. Pak mě taky něco vzalo. Běželo to snad nadzvukovou rychlostí.

„Jsem na planetě Zemi, ne?“ Pak mě to pustilo. Mluvilo to rusky s ostatními zvířaty. Vím to, protože jsem se na gymplu  rusky učil. Mluvili o tom, že mě zabijí. Pak jsem řekl rusky ahoj. Domluvili jsme se, že nám dají zásoby a pustí nás. A tak se i stalo. Druhý den jsme o tom vypravovali doma.