Slovesnost

Jednoho dne jsem byla doma, seděla jsem u stolu a přemýšlela jsem, co budu dělat. Po chvíli mě napadlo, že půjdu ven. Vyšla jsem ven a najednou jsem si řekla: „No a co teď?“

Řekla jsem si, že si půjdu kopat. Dvakrát jsem si kopla a už mě to nebavilo. Tak jsem si začala házet. Chvíli jsem si házela a už mě to taky přestalo bavit. Tak jsem šla domů a řekla jsem: „Mami, já se jdu projít.“ Mamka řekla, že mohu. Došla jsem k lesu. Rozhodla jsem se, že půjdu dovnitř.

V lese byla cesta rovná jako pravítko, šla jsem po ní a měla jsem pocit, že mě někdo sleduje. Otočila jsem se a tam nikdo. Ale ten zvuk vyšel ze křoví. Řekla jsem si: „Hmm, to asi bude nějaká malá myš.“ Když jsem udělala další krok, ozvalo se to znova, tak jsem udělala další krok a znova. Podívala jsem se do křoví a tam bylo zvíře černé jako uhlí a oči mělo rudé jako krev.

Začala jsem utíkat, jak jen to jde. Najednou jsem zakopla, to temné zvíře přese mě přeběhlo. Uviděla jsem, že má drápy ostré jako jehly. Zvedla jsem se a běžela jsem domů a už jsem se na to místo nikdy nevrátila.