Slovesnost

Jednou jsme s Ondrou, Pavlem a Michalem šli do vily pana Klávesa. Ale byl tu někdo s námi. Byli tu násilní bezdomovci, kteří všechny napadali, když tam někdo vstoupil. Přesto jsme tam vešli a jednoho jsme uviděli. On za námi běžel, ale vlastně šel, protože měl zlomenou a neošetřenou nohu. Schovali jsme se do skříně. Tahle skříň měla tajné dveře, které se odemkly.

Uviděli jsme místnost s poličkami a poblitými kbelíky. Pak bezdomovec odešel, ale přivedl dalšího ožralého bezdomovce. Ten dveře vyrval. My jsme rychle utíkali pryč. Bezdomovci ve skříni zůstali. My jsme odešli do druhé haly a v té hale nikdo nebyl. Ozývaly se tam zvuky, které Michala děsily. Michal utekl. Ondra taky utekl a už se nevrátili. Jediní mi dva jsme zbyli a utekli jsme ven na zahradu.

Tam jsme viděli, jak hoří za námi dům, ve kterém předpokládaně byl Ondra a Michal. Pak jsem běžel sto metrů dolů, protože mě a Pavla honili bezdomovci. Přeskočili jsme plot na konci vily a zavolali policii. Policie bezdomovce zatkla a soud odsoudil na dvacet let vězení. My už jsme byli v klidu, ale co Ondra a Michal? No, pro ty jsme zaplatili pátrání v celé konstrukci vily, nakonec se kamarádi našli a už nikdo tam nevkročil, protože tu vilu stát zabavil a nakonec zbořil. Z toho za pět let byl národní park, který vydělal státu miliony peněz.