Slovesnost

Verunka se s rodiči přestěhovala do nového města. Dnes měla jít poprvé do nové školy. Sice se moc bála, ale svůj strach dokázala překonat. Když zazvonilo, Verunce z ničeho nic začalo rychleji bušit srdce. Paní učitelka předvolala Verunku k tabuli, aby řekla, odkud přichází. Verunka jim pověděla, že pochází z malé vesnice a že se sem přestěhovali proto, že tady má tatínek práci. Všichni si Verunku moc oblíbili a už si tam našla i kamarády.

Když Verunka přišla domů, rodiče se jí ptali, jak se jí líbilo v nové škole. Verunka jim řekla, že si už našla i kamarády a že se jí tam moc líbí. Druhý den šla s kamarády ven. Moc se jí v novém městě líbilo.

Jednou na náměstí spatřila daleko v ulici pejska. Byl úplně opuštěný. Verunka a její kamarádka obešli v městě snad všechny domečky a všech se ptali, jestli to není jejich pes, ale ničí nebyl. Proto si ho vzala domů Verunka. Když se zeptala svých rodičů, tak jí řekli, že si ho klidně může nechat. Ale pak k nim přišel jeden pán, že si všichni po městě povídají, že Verunka a její kamarádka našli nějakého pejska. Ten pejsek byl totiž jeho. Verunka mu teda pejska dala, ale byla moc smutná. Ale zanedlouho jí rodiče koupili nového.