Slovesnost

Jednou jsem si s Michalem řekli, že se vydáme hledat poklad. Do Hipoppatri. Byli jsme už na moři hodně dlouho. Už nám pomalu docházely zásoby jídla a vody, když se nám na obzoru vynořil z vody ostrov. Byl překrásný. Malou loďkou jsme připluli na pevninu ostrova.

O pokladu kolovala pověst, že ho střeží zlý a děsivý tygr. Měli jsme samozřejmě mapu pokladu. Vydali jsme se po stopách na mapě, až jsme skutečně objevili jeskyni uvnitř vyhaslé sopky. V ní byla skutečně truhla plná zlata. Jen jsme se jí dotkli, ozval se z jeskyně strašný řev. A nám bylo hned jasné, že ta pověst o tygrovi je pravdivá. Co budeme dělat? Museli jsme si vzít čas na rozmyšlenou. Večer u ohně padlo rozhodnutí.

Musíme se rozdělit! Jeden z nás tu musí zůstat a odlákat tygra. Nejspravedlivější bude losovat. Dáme si  tedy kámen, nůžky, papír. Michal vyhrál! Na mě bylo zaměstnat tygra, aby mohl Michal naložit poklad. Všechno se povedlo a poklad byl v loďce, jenže na mě už tam nezbylo místo. „Musím odjet, ale neboj se, vrátím se pro tebe.“

Ubíhaly týdny, měsíce a já byl stále na ostrově. Dokonce jsem se s tím tygrem skamarádil. Jednoho dne, myslím, že to byly zrovna Vánoce se najednou objevila loď. Na ní byl Michal a z dálky mával, že si pro mě přijel. Omlouval se, že jede tak dlouho. Důležité je, že je tady. Prostě dobré přátelství je ten největší poklad.