Slovesnost

Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se Péťa, ale všichni mu říkali Mlsánek. Rád totiž mlsal sladkosti. Bydlel s maminkou, která ho měla moc a moc ráda, ale pořád mu říkala: „Mlsánku, nejez tolik bonbonů a čokolád, nebo budeš mít zkažené zoubky.“

Ale Mlsánek maminku neposlouchal a ani zuby si moc nečistil. A tak se to stalo. Jednou ráno ho strašně rozbolela stolička. Běžel za maminkou a ta se rozhodla, že vezme Mlsánka k paní zubařce, aby se mu na stoličku podívala. Ale když dorazili do ordinace, zjistili, že paní zubařka má pro nemoc zavřeno. Tak se vrátili domů a Mlsánka bolel zub čím dál víc. Maminka Mlsánka utěšovala a večer, když ho šla uložit do postýlky, mu slíbila, že zítra něco vymyslí. Mlsánek nemohl usnout a plakal, když tu najednou uslyšel hlas: „Mlsánku, Mlsánku, já to už nemůžu dál poslouchat, jak se trápíš.“ Byla to klika od dveří. „Já ti poradím, jak se bolavého zubu zbavit, ale musíš mi něco slíbit.“ Mlsánek by slíbil cokoliv na světě, jen aby se bolavého zubu zbavil. A tak musel klice slíbit, že už nebude mlsat sladkosti a bude si pořádně čistit zoubky.

Klika mu tedy poradila, ať vezme nit, jeden konec uváže na bolavou stoličku a druhý konec na kliku a ráno, až ho maminka přijde probudit, vezme za kliku a zub bude venku. A opravdu, maminka ráno otevřela dveře a stolička byla venku. To bylo radosti! Potom dal Mlsánek zub pod polštář a čekal, co mu přinese zoubková víla. Ta věděla o jeho slibu, který dal klice a tak tam Mlsánek ráno našel samá červená jablíčka. Od té doby se mu už žádný zoubek nezkazil a nikdy mu už nikdo neříkal Mlsánku.