Slovesnost

Jednoho podzimního večera roku 1609 krásně zářil na obloze měsíc a hvězdy. Byl jsem doma sám a vařil jsem si večeři. Dal jsem péct kuře, vařit brambory a šel jsem do své pracovny pozorovat hvězdy. Protože jsem je chtěl vidět zblízka, tak jsem se zamyslel, jak bych to udělal.

Asi po hodině přemýšlení mě napadlo, že bych mohl sestrojit přístroj, který by dokázal přiblížit vše na obloze, co není vidět pouhým okem. Nakreslil jsem si plánky a přístroj jsem nazval dalekohled, protože s ním dohlédnu daleko. Při vkládání zvětšovacích sklíček do přístroje jsem ucítil zápach a velké teplo. Šel jsem se podívat do kuchyně a vykřikl jsem: „Hoří!“

S pomocí sousedů se mi podařilo brzy oheň uhasit a tím i zachránit můj dalekohled. A z kuřete zbyly jen kosti.