Slovesnost

Jednou jsme se s Ludvíkem vydali k zastávce u štol. Sedl jsem si na kámen a najednou se otevřely dveře do štol. Rozsvítili jsme baterku a vydali jsme se dovnitř. Vtom se za námi dveře opět zavřely. Našli jsme mapu podzemních chodeb. Na mapě byl vyznačený poklad.

Šli jsme pořád podle mapy. Najednou slyšíme kroky a rozjetý vozíček. Schovali jsme se. Vidíme stín v rozjetém vozíčku. Zastavuje u nás. Krčíme se tiše v rohu. Když zbystříme, zjistíme, že je to krysa. Koukneme se na mapu a zjistíme, že koleje jsou zkratkou k pokladu. Nasedneme do vozíčku a ten se s námi rozjede. Jedeme asi dvacetikilometrovou rychlostí a vidíme značky s nápisy: „Sto metrů konec. Propast za čtyřicet metrů.“

Odpočítáváme, kdy skočíme: „Tři, dva,  jedna, skoč!“ Skáčeme a slyšíme, jak vozík padá do propasti. Jdeme dál, až dorazíme ke křižovatce cest. Koukáme se na mapu a zjišťujeme, že máme jít doprava. Jdeme dál a zase slyšíme kroky a smích, který jde k nám. Po chvíli se ve svitu baterek objeví krysa v holině. Hned poté narazíme na poklad.

Vezmeme ho a před námi se objevují schody. Když vyjdeme ven, zjistíme, že jsme na poli mezi Lukavicí a Bítovany. Poklad dáme do muzea a dostaneme spoustu peněz, které věnujeme charitě.