Slovesnost

Nedaleko Lukavice najdeme obec Výsonín. Dříve bývala samostatnou vesnicí, dnes je součástí Lukavice. Uprostřed Výsonínského lesa leží rybník Zaháj.

Někdy v 18. století v něm bydlel vodník Frantík. Když procházeli kolem rybníka lidé, kteří kradli nebo byli chamtiví, rozsvítil se vodníkův medailonek. Ten dostal Frantík od svého dědy. A vodník na základě takového svícení poznal tyhle nepoctivce. Vynořil se ze svého obydlí na dně rybníka a milého putovníčka stáhl pod hladinu.

Na dně rybníka museli pracovat od úsvitu do soumraku. Dělali vše, co jim Frantík přikázal. Čistili vodu, krmili ryby, uklízeli… Tak to trvalo celý rok. Pokud se polepšili a dali slib, že už budou hodní a poctiví, vodník je propustil zpět domů.

Jednou se po lese toulal sirotek Josífek, kterému zemřeli rodiče v útlém věku. A tenhle sirotek nešťastně zakopl o kořen stromu a spadl do rybníka. Když vodník Frantík zjistil, o koho se jedná, vzal si ho do péče. Naučil ho číst, psát, počítat a hlavně ho vyučil devatero řemeslům. Když dosáhl plnoletosti, sehnal mu Frantík práci v kovárně u pana Václava.

Josífek tu pracoval, a protože byl šikovný, mistr kovář si ho nemohl vynachválit. Tak to šlo spoustu let. Ke kováři zajížděli nejen místní obyvatelé, ale zajížděli sem kupci ze širokého okolí. Jednoho dne ale vyletěla hrst jisker z komína kovárny přímo na doškovou střechu. Protože ten rok panovalo velké sucho, kovárna lehla popelem. Proto ji zde dnes už nenajdeme.