Slovesnost

Jednou chodili v jedné škole do stejné třídy dva kluci. Jmenovali se Péťa a Tom. Jednoho dne přišel Péťa s nápadem. Říká Tomovi: „Co kdyby jsme dnes v noci šli k nám na půdu?“

„Když mě by asi maminka nepustila,“ vymlouvá se Tom. „Tak půjdem tajně,“ napadlo Petra. „N-n-no dobře,“ řekl vystrašeně Tom.

O půlnoci zaklepal na Petrovo okno Tom. Vypadal dost vystrašeně. Vyšli po skřípějících schodech. Na půdě byla tma. „Rosviť baterku,“ pípne Tom. Ozve se cvaknutí. Pořád je ale tma. „Co je?“ zeptá se Tom. „Došly baterky!“ vykřikne Petr.

Teď se bojí i on. Vzápětí se ozve rána. Zní jako výstřel. Na polici se objeví dvě světýlka. Vypadají výhružně. Jsou jako špendlíky. Blíží se k nim. Oba se s křikem rozběhnou dolů. Usnou v Petrově posteli.

Ráno za světla se jdou podívat na půdu znovu. Uvidí, že tu ránu udělala kočka Micka, která shodila prkno při chránění svých koťátek.