Slovesnost

Celá parta dorazila do třídy paní učitelky, kde probíhala zrovna Andersenova noc. Nastal čas povídání, malování a her. Večer jsme se začali dívat na film Harry Potter. U filmu postupně všichni kamarádi pomalu usínali. S Míšou jsme najednou uslyšely strašidelné zvuky. Raději jsme zalezly hlouběji do spacáků a snažily se rychle usnout. Podařilo se!

Ráno si všichni spolužáci přispávali, jen já s Míšou jsme začaly pátrat po příčině šramotu ze včerejší noci. Kousek od nás na podlaze ležela červená krev jako pugét růží. Míša si lízla a zjistila, že je to kečup.

Se souhlasem paní učitelky probíhala další strašidelná noc. Opět jsme s Míšou zaslechly nějaké zvuky, které přicházely od hlavních dveří. Potichoučku jsme odešly ke dveřím zjistit, co se děje. Dveře se pomalu odemykaly. Byla tma a my se raději po malých krocích vracely zpět. Míša se potichu zeptala: „Myslíš, že nás někdo pronásleduje?“ Odpověděla jsem: „Ano, pronásleduje. A něco má v ruce.“ Míša se otočila: „Jde do kuchyňky. Rychle za ním.“

Nenápadně jsme nahlédly za dveře kuchyňky a spatřily postavu v bílém oblečení. Najednou prásk, bum. Ve dveřích stanula paní kuchařka, která na nás houkla: „Jak to že ještě nejste v pelechu!“

S úsměvem a klidem, že jsme záhadu vyřešily, jsme šly spát.