Slovesnost

Jmenuji se Marie a jsem součástí husitské armády a budu vám povídat, jak to začalo, jak to je a jak to skončí. Byli jsme nespokojení, že musíme dávat část naší úrody církvi. Jednou k nám přijel Mistr Jan Hus a začal navrhovat změny. Mně, mým bratrům a mé rodině se změny líbily.

Souhlasili jsme s nimi, ale církvi to dobré nepřišlo. Protože by museli pracovat i vzdělanci. Návrhy Jana Huse se rychle šířily a Jan Hus navrhoval další. Církev dala Jana Husa popravit a všichni jsme se naštvali, hlavně proto, že mi umřel hlady bratr Vladislav.

Kovář natloukl na cepy bodce, ukoval meče, kropáče, šídla, sudlice, palcáty a válečné sekery. Já si vzala sekeru a šla do boje. Ze všech stran se ozývalo řinčení mečů. Já hodila sekeru a ta uťala hlavu mému protivníkovi. Běžela jsem pro svou sekeru, ta byla celá od krve. Cítím pronikavou bolest v noze a křičím: „Auuu.“ Padám k zemi, noha mi krvácí, vytahuji malý nožík. Trhám svou halenu, nohu zavazuji. Vstávání. Popadám nejbližší řemdih. Křičím: „Áááá za bratra!“

Někdo mě praští palcátem do hlavy. Upadám do bezvědomí. Probouzím se na seně ve vězení, slyším známý hlas svého bratra: „Vyhráli jsme, ale rodiče i bratři jsou mrtví.“ Byl to bratr David. Já jsem pošeptala: „Davide, Davídku nebudu na tomto světě.“ Požádám o zrezlý, starý meč a píchám si ho do srdce. Umírám.