Hele! Hvězda!

„Můžeme?“ Ano! 3…2…1… Teď! Letím! Dobře paní velitelko, přepínám. „30 kilometrů nad zemí. Jste opravdu hvězda!“ Letím, letím, ale najednou, BUM PRÁSK! Naletěla do mě kometa! A to je šance 99,9% ku 0,1 % že se do ní trefím. Mám rozbitou raketu a ještě k tomu letím do neznáma. Mhmm… Dobře jdeme si to vypočítat: dvě stě   devadesát šest tisíc mínus dvanáct tisíc šest set osmdesát čtyři se rovná dvě stě osmdesát tři tisíc devět set tři.

„Cože?!“ Vidím nějakou záři. Jdu se kouknout z okna. Cože? To je slunce! A pokud se nepletu, tak slunce je hvězda a velmi žhavé těleso! Ugh… Tak fajn, hlavně nepanikař. Áá!  Okay, takže v klidu. Co mám dělat? Ha! Modul! Jupí, letím!

„Velitelko? Velitelko! Slyším!“  Už jen tři tisíce kilometrů na zemi!  Úspěšně přistávám na zemi! Jupí!

Rating: 5.0/5. From 2 votes.
Please wait...

komentářů 5

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.