Kdysi dávno byl jeden stařec a stařenka. Stařec měl jeden velký sen, chtěl alespoň jednou vzlétnout jako pták, na rogalu. Stařenka se o něj moc bála. Stařec vždycky při zkouškách spadl na kupu slámy, kterou měli pod rampou, na které se stařec vždy rozbíhal.
Stařec padal a padal, ale nikdy to nevzdal. Byl si jistý, že jednou to přece jen dokáže. Stařence se to zdálo nemožné. Myslela si, že stařec nikdy nevzlétne. Ale jednoho dne jako kdyby to byl zázrak, on to dokázal. Přece jen vzlétl.
Stařenka byla šťastná, že si stařec splnil sen. A začala plakat. Stařec přistál u stařenky. Také plakal a řekl jí: „A už se o mě nebudeš muset bát, už létat nebudu.“ Usmál se. A oba byli šťastní. Vzali se za ruce a vydali k domovu.
Líbilo se mi že stařec vzlétl
Líbilo se mi že babka brečela.
líbilo se mi že se mu podařilo vzlétnout.
Zuzko mělas to pěkné a trošku se mi nelíbilo žes to měla s filmu.
Líbilo se mi že vzlétnul.
Líbilo se mi jak se stařečkovi splnil sen
Líbilo se mi jak přistál u stařenky. 🙂